Jenom tak krátce - Nightbreed

Tak si takhle zase jednou sedím doma na prdeli, venku horko, že by se i Human Torch zpotil, a nechtělo se mi ani těma stránkama otáčet. Prohlížím disk, čím si tak trochu zpříjemnit večer, když tu na mě vyskočil Nightbreed. Acožetojakoje? Velice příjemný, devadesátkový horor s mohutným nádechem fantastična a až snovou atmosférou. Ono se není ani čemu divit, když na scénáristické a režisérské sesli seděl jeden a tentýž člověk - Clive Barker. Pokud stále žádné zvonečky, tak má na svém režijním kontě kupříkladu první díl hororové série Hellraiser. Jeho díla, nejen filmová, ale i knižní, se vyznačují fantaskní, temnou, až snovou (nebo spíše nočně-můrovou) atmosférou, jsou řádně brutální, ale i napínavé. A aby toho nebylo málo, tak si film Nightbreed natočil a sescénářoval podle vlastní předlohy - knihy Cabal - Noční Rasa (stejně to udělal s již zmiňovaným Hellraiserem, kterému předchází stejnojmenná povídka). Sledujeme příběh psychicky labilního Boonea, kterého pronásledují sny o tajemném místě plném nesmrtelných monster zvané Midian. Hnán podivnou a nevysvětlitelnou touhou vyráží po stopách onoho místa, až se mu jej nakonec podaří najít. Bohužel kýžený klid nepřichází... Zajímavé na snímku je, že (dobře, tady bude nejspíš něco, co by puritáni mohli označit za SPOILER, tak bacha :-) ) monstra zde nejsou těmi zlými, ale utlačovanou a ukrývající se vymírající rasou, která nechce nic jiného, než v klidu podzemí žít své neživoty (konec SPOILERU). Mystickou atmosféru filmu podtrhuje výrazná hudba Dannyho Elfmana. Jo, taky jsem si nejdřív říkal Danny Elfman a horor? Ale kupodivu to funguje :-D Dokonce si zde střihl významnou roli i režisér David Cronenberg, takže to rozhodně stojí za to :-) Jediné, co mě mrzí je to, že se mi do rukou dostala jen výrazně zkrácená 105-ti minutová verze. Původní verze měla 155 minut, následně byla o deset minut zkrácena, ale ani to se producentům nelíbilo a tak vyšla okleštěná 105-ti minutová verze. Přesto jsem ale někde pochytil info, že díky snaze fanoušků byla nakonec do oběhu vypuštěna i ona 145 minut dlouhá verze. Takže pokud v tomhle horku hledáte něco, co by vám vyvolalo příjemné mrazení v zádech, vřele doporučuji. A pokud narazíte i na tu delší verzi, nestyďte se a pochlubte se :-) Já si jdu přečíst nějaké ty jeho povídky.
P.S. Clive Barker dokonce vyšel i ve formě audiobooků, minimálně jeho čtyři Knihy Krve :-)

Zabij mrtvé - 75%

Pamatujete si ještě, jak Sandman Slim zachránil Zemi před nadvládou kissi a poslal Masona do Pekla? Jak nejdřív vykuchal a poté zachránil z bordelu anděla, který ho bytostně nenávidí? Asi byste si řekli, že něco takového člověku trochu změní životní postoj. No... ani moc ne. Záchrana světa je sice super, ale nájem vám to nezachrání a tak si Stark vydělává řešením problémů magické komunity Los Angeles s občasným přivýdělkem ze strany Zlaté hlídky. No a když zrovna negriluje mladé upírky (popřípadě se nenechává grilovat od mladých upírek), tak se fláká doma, chlastá a debatuje s nemrtvou hlavou o filmech a o pornu. A proto se Luciferova nabídka práce jeví jako vítané (ačkoliv podezřelé) rozptýlení. Luci totiž opustil Peklo aby dohlížel jako poradce na natáčení svého životopisného snímku. A koho jiného může mít Lucifer za bodyguarda, než Zabijáka démonů. Ovšem s příchodem Satana na zemský povrch se na Sandmana navalí několik dalších problémů najednou – podezřelá smrt milovníka démonů (doslova), mrtví začínají okusovat hosty Starkova oblíbeného baru a zprávy z Pekla dávají na vědomí, že Mason chystá puč proti Luciferovi. Do toho to ještě vypadá, že Slimovi kámoši na něj házejí bobek a aby toho nebylo málo, musí ještě najít neexistující lék na zombie nákazu aby zachránil svou novou přítelkyni/kolegyni česko-romskou pornohvězdu. Nu, vypadá to, že to Sandy nebude mít zrovna jednoduché.

Richard Kadrey je jeden z těch autorů, co svého hrdinu nemá zrovna moc v oblibě a tak není divu, že se Sandman Slim potácí od jedné katastrofy k dalšímu průseru. Oproti předešlému revenge dílu nám Kadrey předkládá něco, co se tváří jako fantasy/noirová detektivka drsné školy. Hrdina během toho, co dostává nakládačku řeší několik případů, které spolu zdánlivě nesouvisí a nakonci se ukáže, že spolu opravdu nesouvisí. Nebo taky že jo, to už vám říkat nebudu. Oproti předešlému dílu přibylo taky akce, ze spojenců se stávají nepřátelé a Kasabian potřebuje nutně autogram své platonické porno-lásky. A taky cigarety.

Pokud se vám líbil předešlý díl a nečekáte žádné náročné filozofické dílo, chcete jen vypnout a užít si trochu té drsně-akční jízdy, potom času stráveného v této milé společnosti rozhodně nebudete litovat.

České vydání, stejně jako u předešlého dílu, má na starosti vydavatelství Polaris a na překladatelské sesličce zůstal sedět Petr Caha. Povedená je i obálka Chrise McGratha, která dokresluje atmosféru příběhu. Stejně tak je třeba pochválit i korekturu, protože v tekxtu nejsou žádné zaznamenatelné chyby, či chybějící uvozovky, což, bohužel, už v dnešní době není standadem.

Název: Zabij mrtvé (Kill the Dead)

Autor: Richard Kadrey

Rok vydání: CZE 2011, (ENG 2010)

Nakladatelství: Polaris

Hodnocení: 75%

P.S.: Vypadá to, že v příštím díle se spolu se Starkem vrátíme do Pekla ;-)

P.P.S.: Knihu převedlo do audiopodoby vydavatelství Brilliance Audio a nezkrácenou verzi načetl Andrews MacLeod.

Sandman Slim - 70%

Sandman Slim. 

I když to to jméno nepokrytě asociuje, nejde o žádný nápoj v plechovce. A už vůbec ne dietní. Sandman Slim a.k.a. James Stark, je totiž pěkně tvrdej parchant, který přežil Peklo. A když píšu Peklo, nemám na mysli žádný laciný vzrušeníčko typu jedna, dvě rodinný hádky s nějakou tou fackovačkou, či trochu toho přírodního katastrofení. Ani omylem. Stark přežil to pravé, jediné a nefalšované Peklo. Však víte, démoni, padlí andělé, nějaké ty trpící duše, prostě rutina. A v tomhle milém, přívětivém prostředí strávil Slim posledních jedenáct let svého života. Ovšem nikoliv jako trpící duše, ale hezky za živa. Tenhle drobný fakt mu vysloužil jistou nezáviděníhodnou pozici v pekelné aréně, kde nebojoval o svou duši, ani o život (Stark totiž tak nějak v Pekle nemůže umřít), ale o to, aby z něj zůstalo co nejvíce kousků, které můžou srůst dohromady. A po jedenácti letech téhle kratochvíle se Stark probírá na jednom z Los Angelesských hřbitovů, plný vzteku na člověka který mu nejen zařídil onu příjemnou dovolenou, ale taky ho připravil o ženu jeho života. Vyzbrojený svou magií, nožem, který ne tak docela zabíjí a klíčem ke komnatě třinácti dveří (který vás dostane skoro kamkoliv) vyráží Stark na svou cestu pomsty.

Takhle nějak se zhruba rozjíždí "nejlepší béčko, jaké jste kdy četli" (jak tvrdí na zadní straně William Gibson, autor Neuromancera) autora Richarda Kadreyho. No a co si budem vykládat, rozhodně to béčko je, ale opravdu povedené.

Richard Kadrey

 Richard nechává svého hrdinu potácet se od jedné přesdržkovky k druhé, porcovat anděly a démony na kusy a do toho ještě odkazovat na staré dobré filmové klasiky a řídit videopůjčovnu, jejíž bývalý majitel existuje jako živá hlava v šatníku s puštěnou televizí, kde skoro neustále běží reklamní kanál. Do toho se zvládne zaplést ještě s vládní organizací řízenou andělem, a aby těch andělů nebylo málo, tak ještě navštíví bordel, do kterého se právě andělé unášejí, aby jim tam byl ukázán středověk.

Prostě svižné, akční béčko, sloužící vyloženě k oddechu a ukrácení času při čekání na všechny ty nové Kopřivy, Kulhánky či nový díl Kladiva na čaroděje (i ten Kadrey spadá do všeho toho Káčkování).

Richard Kadrey (1957) publikoval několik románů jako Butcher Bird a Metrophage a více než padesát povídek. Byl znesmrtelněn jako akční postava a jeho povídka Goodbye Houston Street, Goodbye byla nominována na British Science Fiction Association Award. Je spisovatel a fotograf na volné noze a žije v San Francisku (zdroj www.legie.info).

Kniha je tak trochu jako chilichees od Burger Kinga – užijete si ho, zažijete s ním pár ostrých chvil, ale za chvíli vám vyhládne a dali byste si další.

Pro vydavatelství Polaris knihu přeložil Petr Caha. Jeho práce je dobrá, nedopustil se žádných citelných chyb, takže nic nebrání českému čtenáři užít si tenhle akční biják na stránkách knihy.

Název: Sandman Slim (ehm... Sandman Slim)

Autor: Richard Kadrey

Rok vydání: CZ 2011, (ENG 2009)

Nakladatelství: Polaris

Hodnocení: 70%

P.S.: Knihu převedlo do audiopodoby vydavatelství Brilliance Audio a nezkrácenou verzi načetl Andrews MacLeod.

Soustrojí smrti - 70%

Protentokrát jsem se odklonil od sci-fi a fantasy a vykročil poněkud jiným směrem. A taky proč ne, změna je život. Kniha jménem "Soustrojí smrti" je detektivním trillerem z pera Warrena Ellise. Teď se možná někteří z vás trochu zarazili, protože Warren je hlavně světoznámý autor komiksů. 

Přesto, že v téhle pozici vydal asi nejvíce svých děl a je v ní nejčastěji vidět, je jeho pracovní rozmach mnohem širší. Z jeho magických prstů vzešly nejenom detektivky (ano, to množné číslo je tu správně), ale i seriálové, filmové a herní scénáře (vysoce hodnocená Real-Time Strategie "Hostile Waters", nebo survival horror "Dead Space").  A ani v tom komikse nestagnuje na jedné pozici, ale testuje své možnosti všemi směry. Nejenom superhrdiny (česky třeba "Iron-Man: Extremis") živ je totiž člověk (Garth Ennis by mohl vyprávět). Mezi nejslavnější z děl Warrena Ellise patří futuristická série "Transmetropolitan", kde není hlavní postavou žádný nabušený supermanták, či bioimplantáty vylepšený supervoják. Hlavní hrdina by se dal definovat z hlediska okolí jako superčurák. Je jím totiž drogami a chlastem narvaný novinář Spider Jerusalem (jehž předlohou byl zesnulý "gonzo" noinář Hunter S. Thompson ztvárněný Johnny Deppem ve filmu "Strach a hnus v Las Vegas", či Billem Murrayem ve filmu "Bizoni na tahnu"), jehož jediným cílem je ukázat všem pravdu v celé její nahotě a brutalitě. 

To vše za pomoci jeho ztopořené bouchačky, střevního trhače a dvou ohavných asistentek vybavených rychlopalnými frndami. Spiderovy ikonické brýle a ironický obličej má na svědomí kreslíř Darick Robertson, jenž vtiskl budoucnosti její dojakou tvář lesklých ulic a zaplivaných uliček.

Takže je jasné, že když jsem v knihkupectví viděl knihu, jejímž autorem je tento člověk, neváhal jsem ani vteřinu. A jak už hodnocení napovídá, nelitoval jsem toho.

Jak se dalo vyčíst z úvodu, nejsem zrovna fanouškem knižních detektivek. Z česky vydaných věcí jsem četl "Psa Baskervillského", první tři knihy Kena Bruena (které vřele doporučuji všem milovníkům cynismu, černo-brutálního humoru a vychlastaných trosek v hlavní roli), Bukowskiho "Škvár" a první knihu Warrena Ellise "Americkej sen". Takže co  příběhu rozhodně nemůžu vyčítat, je neoriginální téma a přílišná kišovitost. Ono tohle se snad nedá vyčítat ničemu z produkce páně Ellise. 

Hlavní hrdina, detektiv John Tallow učiní při jedné ne zrovna vydařené akci nečekaný objev - byt plný zbraní. Ale ne tím stylem, že by byly uložny hezky v bednách, připravené k použití. To vůbec. Zbraně jsou totiž rozvěšeny všude po bytě na stěnách a uloženy na podlaze, kde vytvářejí složité obrazce. A aby toho nebylo málo, tak vyplyne najevo, že každá zbraň je spojena s nějakou nevyřešenou vraždou. Rázem se otevírá přes dvěstě nevyřešených zločinů a John Tallow míří hlavou přímo do pořádné hromady sraček.

Za pomoci dvou kolegů z výjezdovky (která normální policajty nemá zrovna v lásce), má jen určitý čas na objevení pachatele, než mu nejvyšší místa utáhnou smyčku kolem krku. A tak začíná boj nejen s časem, ale zároveň i s nejvýkonnějším vrahem, kterého kdy Mannhattan poznal.

Příběh je spletitý, jako překrývající se neviditelné mapy několika různých Mannhattanů a čím hlouběji se John a jeho dva noví parťáci noří, tím větší sračky vyplouvají na povrch.

Warren Ellis stvořil pro potřeby příběhu samé zajímavé, šílené a někdy až karikaturní postavy (lesbická členka zásahovky, která má ráda pořádné domácí S-M), které čtenáře vtáhnou do děje a okamžitě si je oblíbí. Stejně tak jim do úst vložil promyšlené repliky, kde se samozřejmě objeví i pár dobrých hlášek ("Jsem detektiv výjezdovýho oddílu newyorskýho policejního sboru, ty odpornej mongoloidní sráči, a není nic, co bych nedokázal."). Navzdory výše uvedených ingrediencí se Warren oproti svému předešlému románu "Americkej sen" (česky 2009 nakladatelství Volvox Globator) trochu umírnil, což ale vůbec není na škodu. "Soustrojí smrti" se čte velice dobře a dokáže čtenáře upoutat ke knize na delší dobu. České vydání v pevné vazbě má na triku nakladatelství Mladá Fronta a poměrně minimalistická obálka mi přišla velice povedená, stejně jako překlad Pavla Medka. Ten ostatně své kvality doložil i překladem série o jednom zjizveném, brýlatém kouzelníkovi. Pokud jste fanoušky Warrena Ellise, vřele doporučuji, pokud máte rádi detektivní trillery a nevadí vám trocha té ujetosti, také vám příjde Soustrojí Smrti k chuti.

Název: Soustrojí smrti (Gun Machine)

Autor: Warren Ellis

Rok vydání: CZ 2013, (ENG 2013)

Nakladatelství: Mladá Fronta

Hodnocení: 70%

Ztracená flotila: Neochvějný - 95%

Série Ztracená flotila není na českém trhu horkou novinkou. Vždyť první díl u nás vyšel již v roce 2009 pod hlavičkou nakladatelství Fantom Print. Co ale novinkou je, je první díl druhé série Ztracená flotila: Za hranicí s názvem Bitevník (taktéž Fantom Print). Právě proto jsem se rozhodl, že konečně doženu tento odkládaný rest a zjistím proč a kde se ta flotila vlastně ztratila. 

Základní dějová linka tak trochu připomíná mix seriálu Battlestar Galactica a pověsti o Blanických rytířích.

Dvě strany, hodná Aliance a zlí Syndikové, spolu bojují už celé století. A protože ani jednu stranu už to moc nebere, přijme Alianční flotila pozvání na vyjednávání u Sydyckého domovského světa. Cestou na místo srazu Alianční síly objeví starý záchranný modul s jedním přeživším. Tím není nikdo jiný, než John "Black Jack" Geary, hrdina Aliance, který oficiálně zahynul už před sto lety, v jednom z prvních konfliktů. A za tu dobu dosáhl "Black Jack" skoro až božského statutu.

Shodou okolností, mezi něž patří i Syndická zrádcovská povaha, se kapitán Geary dostává do čela flotily a jeho novým úkolem je dovést všechny domů a nenechat se přitom zabít. Je ovšem "Black Jack" a John Geary stejná osobnost? Toť otázka...

John Geary se ujímá velení nad zdecimovanou flotilou a vyráží na nebezpečnou cestu do Aliančního vesmíru. Hned po prvním střetu se Syndyckými silami je nový velící důstojník zděšen. Zatímco za oněch sto let technika postoupila kupředu, veškerá vojenská taktika, čest a dovednosti ustoupily stejnou měrou dozadu. Boje probíhají neorganizovaně stylem "vrhněme na nepřítele všechno co máme, a kdo bude na konci mít menší ztráty vyhrál bitvu.", na zajatce se nehraje - mrtvý Syndik, dobrý Syndik. A tak musí John Geary bojovat při ústupu vesmírem nejen se Syndickou, ale i se svou vlastní flotilou, a v podstatě i sám se sebou. Nebo spíše svým legendárním alter egem "Black Jackem". A čte se to na jedničku.

Jack Campbell (pravým jménem John G. Hemry), autor série, při psaní zužitkoval veškeré zkušenosti ze svého vojenského života v námořní armádě Spojených států, což má za následek poměrně vysokou realističnost při bitvách flotil. Nejenom že jsou napínavé, dobře se čtou, ale ještě navíc zanechávají v čtenáři pocit "takhle by to klidně mohlo být". A zbytek knihy taky není k zahození. Ať už jde o vnitřní pochody kapitána Gearyho, který se snaží zapadnout a zároveň přetvořit vzpouzející se flotilu k obrazu vojenskému, či jeho interakci s podřízenými důstojníky, kdy ne všichni jsou zcela oddáni legendárnímu "Black Jackovi". Dočkáme se akce, dočkáme se politikaření, dočkáme se zatraceně dobře napsané military sci-fi. Spustu lidí sérii přirovnává k Weberově Honor Harringtonové, ale tu jsem, zatím, nečetl, takže bohužel nemůžu posloužit srovnáním.

Jack Campbell zcela nepokrytě dává najevo svou náklonnost k vojenskému řádu a cti, a ukazuje nám, jak by to dopadlo, kdyby tyto aspekty z válečnictví vymizely.

České paperbackové vydání je povedené, obálka od Petra Willerta slušná, ale "univerzální" takže k ději moc neřekne. Český překlad z pera Jiřího Matyskiewicze je velice dobrý, jenom opět vyvolal diskuzi na téma překládat či nepřekládat jména a názvy. Za mě osobně přeložené jména lodí flotily vůbec nevadí.

Série má šest dílů (všechny vyšly v češtině pod hlavičkou Fantom Print a všechny jsou běžně k sehnání) a letos se nám rozjíždí druhá sezóna. Takže pokud hledáte kvalitní military sci-fi, kde to není samý mariňák, Ztracená flotila by se vám neměla ztratit z hledáčku.

Název: Neochvějný (Dauntless)

Autor: Jack Campbell ( pravým jménem John G. Hemry)

Rok vydání: CZ 2009, (ENG 2006)

Nakladatelství: Fantom Print

Hodnocení: 95%

P.S.: Nakladatelství Audible Studios vydalo nezkrácenou verzi knihy jako audiobook pod názvem The Lost Fleet: Dauntless. Čte Jack Campbell a Christian Rummel.

Zelená - 65%

Zelená je tráva, zelený je absint, zelené jsou čtyřlístky a zelná se kráva, telátko i bejk. Prostě a jednoduše zelená je dobrá.

Lidské oko je nejcitlivější právě na zelenou barvu, což je výsledek evoluce, neboť na Zemi je, díky chlorofylu v rostlinách, právě zelená barva nejvíce rozšířená. Zrakový systém člověka a některých vyšších savců (zejména těch živících se rostlinnou stravou) má oproti jiným živočichům třetí typ zrakových čípků, citlivých právě na zelenou barvu. Nevím, jestli těmito znalostmi oplýval i Martin D. Antonín, když psal svou druhou knihu, kterou pojmenoval prostě a jednoduše Zelená.

První kniha pražského rodáka se jmenovala Křivé ostří a hlavní hrdinové byli trpaslíci. Stejně jako v případě Zelené se i tehdy jednalo o svéráznou humoristickou fantasy, kde vtip byl podpořen zajímavým a silným příběhem. Darion (což je ono D.) se psaním baví už od útlého dětství. Na kontě má spoustu povídek, ale první kniha mu vyšla až v roce 2004 (vydavatelství Straky na Vrbě). Mezi jeho další spisovatelské přivýdělky spadá i překládání komiksů. Ať už jde o zombie sérii Živí Mrtví, většinu Supermanovských knih, Daredevila, či sérii DMZ odehrávající se během fiktivní občanské války na Manhattanu.

Příběh Zelené začíná na bitevním poli. Na jedné straně hřiště se seskupilo smíšené domácí družstvo elfů a orků (lidi už to mají víceméně za sebou, trpaslíci utekli... ehm... takticky ustoupili do svých podzemních nor), kteří jsou poslední nadějí na udržení jakés takés neposkvrněnosti světa. Na straně druhé se chystají k útoku temní, krvelační a veskrze černí maghorni. Tenhle mač rozhodne o osudu světa. Ozvala se soudcovská píšťalka a elfi systematicky a cílevědomě postupují kupředu jako dobře promazaný stroj. Napůl ožralí a šílení orci se prostě jen valí kupředu jako živelná pohroma, protože "Ork zabíjet dřív, než nějaká blbá elfoun!". Jak ale všichni dobře víme, oříškožrouti jsou obyčejné bukvice (ve skřetím žargonu označované jako "teplé jídlo"), které nemají kouska cti. A proto ve chvíli, kdz už je bitva skoro vyhraná, maghorni ustupují do své temné dimenze, se rozhodnou zabít dvě mouchy jednou ranou a zaútočí i na své dočasné spojence. Jenže zelená silná.

„Vihlašovat důležití vihláška pro fšechna inžinír fšechna kmen!

Velkí náčelník Ograhorg hledat nejvíc dobrá inžinír!

Z nejvíc dobrá inžinír on udělat šév inžinír.

Šév inžinír určovat, co dělat fšichni inžinír!

Nejvíc dobrá to inžinír, která udělat nejvíc dobrí věc pro naše kmen.

Aď zvítězit to nejvíc dobrá inžinír!

Nebo to poslední živá."

Velká Náčelník Ograhorg

Tahle vyhláška má za následek, že Hribnik, jeden z gobliních inžinírů, odnese z bitevního pole zbroceného červenou, zelenou a černou krví pár kousků potřebných na dokončení svého bojového stroje zvaného Střelka (což je podle orků ženský ekvivalent od slova střelec). Mezi těmi kousky je i mrtvá elfí válečnice Aiyanail, bývalá manželka elfího vládce a zároveň nejlepší bojovnice elfí rasy. A Hribnik potřebuje jen to nejlepší, aby porazil svého protivníka gutnika a jeho výtvor, gargantuovského Kolosorka. A tak, za pomoci mistra rány Bangorga a šíleného šamana Muha, vzniká Střelka – napůl elf, napůl stroj, napůl maghorn a napůl ork (autor se v úvodu ohrazuje proti přejmenování knihy na "Gobocop" protože si chce zachovat zdání nezávislosti). Jenže kolosork není zas až takové ořezávátko (navíc Střelku omezují jisté direktivy) a tak si přízeň velkého náčelníka Ograhorga vybojuje ten, kdo první zabije velká elfoun. Začíná závod s časem.

Humoristická fantasy z českých luhů a hájů je vzácné koření. Ale nejen proto je Zelená dobrá. Zelená je dobrá, protože má kvalitní vtipy, je poutavě napsaná a má zajímavý příběh. Pokaždé, kdzž jsou na scéně orci je o zábavu postaráno. O to větší škoda, že ještě před půlkou knihy se děj přesune z orčího ležení ven, do přírody plné nudných a vyděšených elfů. Přidat víc orků, kniha by byla perfektní. Poslední bod, důležitá třešnička na dortu, která utváří výslednou podobu knihy, je ilustrace. Ty má na starosti Michaela "Nyemi" Hertlíková a jsou stejné, jako příběh, precizní, ale zároveň i zdravě trhlé.

Název: Zelená

autor: Martin D. Antonín

rok vydání: 2008

nakladatelství: Straky na vrbě

hodnocení: 65%

P.S.: 4. 10. 2013 vyšla v nakladatelství Straky na vrbě i nezkrácená audioverze knihy, kterou namluvil Jiří Pobuda.

P.P.S.: Martin D. Antonín se k nám vrátí s osmým dílem série Kladivo na čaroděje nazvaným Peklená Šleha.

Zhoubný kmen: Noc až navěky - 90%

Svět se ponořil do tmy. Vampýři vládnou a lidstvo se pokorně přizpůsobilo novému režimu, který je za poctivě vykonávanou práci odměňuje jídlem a otupujícími reprízami v televizi. Na odbojáře se nehledí jako na reálnou hrozbu, ale jako na pouhopouhou anomálii, která snad nestojí ani za povšimnutí. A stejná temnota jako nad hlavami se rozprostírá i v srdcích a duších našich hrdinů. Ztráty zasáhly každého. Doktor Goodweather se utápí v depresích, drogách a alkoholu, Gus prozměnu v divokém a nelítostném boji se strigoi, a Nora a Vasilij k sobě mají čím dál blíže. Přesto vysvitla poslední naděje na záchranu lidstva a likvidaci nového řádu - Occido Lumen. Prastarý svitek, který v sobě ukrývá tajemství zrodu a zároveň i zničení Mistra a všech jeho přisluhovačů. Jediné, co musí naši hrdinové udělat, je toto tajemství rozluštit. A to nebude tak snadné, jak se na první pohled jeví.

Jenže rozluštit tajemství stříbrné knihy není to jediné, čemu naši hrdinové čelí, protože nedůvěra už zasáhla i jejich řady. Efraim, který propadl své závislosti, tak ztratil důvěru nejen u bojovníka Guse, ale i u svých nejbližších přátel Feta a Nory. A Mistr neváhá využít každé příležitosti, aby rozvrátil jejich spojenectví a získal Occido Lumen. A nejen proto, aby si zachránil svoji červy prolezlou prdel, ale především proto, že je to sadistický hajzl, který si rád vychutnává osobní utrpení svých nepřátel.

Třetí díl Noc až navěky je přesně tak temný, jak nadpis slibuje. Lidi si zvykají na život v antiutopické realitě, kde vampýři jsou nezpochybnitelní pánové a vládci, staří a nemocní nemají právno na život a každý hlídá každého. Tak trochu jako za dob nacistické okupace. Tomu odpovídají i takzvané krevní tábory, kde jsou držení lidé na potraviny. Mladí a silní jsou uchovávání jako dělníci, kteří jdou jednou týdně na "odběry", lidé s krevní skupinou B se pěstují (protože Béčko je strašná ňamka), a staří a nemocní jsou odvádění do starobniců, kde je jim poskytnuto příjemné místo s plnou péčí, aby mohli v klidu dožít své poslední dny. No, vlastně ani tak docela ne. Pokud teda za příjemné místo s plnou péčí nepovažujete kotec s kolečkovým křeslem a hadicí na odběr krve. Mistr, který už změnil svou schránku, vládne z centra New Yorku celému světu, držíce po svém boku nevyvratitelný trumf proti Efraimovi - jeho syna Zachariáše. Pro toho se pomalu, ale jistě stává nezpochybnitelným bohem. A náboženský symbolismus se vine skrze celou knihu. Od vzniku upířího kmene (jak jinak než v Sodomě a Gomoře), přes Mistrův skutečný původ, až po finální zjevení. A, popravdě řečeno, vůbec to nevadí. Sám nejsem zastáncem toho křesťanského mambo jambo, a většinou, když se to někdo snaží někam napasovat, znechutí mi to danou věc. Tady to ale překvapivě funguje a přirozeně zapadá do celého příběhového konceptu.

Příběh je už, jak jinak, plný napětí. Opět se dostaví i temná, dusivá atmosféra, která v předešlém, akčním díle tak trochu chyběla. Boje se stupňují stejně jako zoufalství hlavních hrdinů, a příběh se opět žene kupředu neuvěřitelnou rychlostí. A stejně jako u předešlých dvou dílů mě i tady mile překvapila čtivost, kterou se kniha vyznačuje. Naposledy jsem takhle rychle slupnul snad jen Zaklínače. 

název: Zhoubný kmen: Noc až navěky (The Night Eternal)

autor: Guillermo del Toro, Chuck Hogan

rok vydání: CZ 2012, (ENG 2011)

nakladatelství: Beta-Dobrovský
hodnocení: 90%

Co se mi na trilogii Guillerma del Tora a Chucka Hogana nejvíce líbilo (když pominu odjiskření upírů) byl fakt, že se každá kniha nesla v jiném duchu. První díl byl skoro až lekařský, mrazivý triller, dvojka zase akční béčková řežba a trojka postapokalyptický, antiutopický horor. A každý díl se dobře četl, navzdory snaze překladatelky. 

Celá trilogie si tak odnáší hodnocení 80%.

P.S.: Tak jako předešlé dva díly i ten třetí má svou komiksovou adaptaci (nečekaně).

P.P.S.: A to samé platí i o adioverzi z nakladatelství HarperCollins Publisher, kterou opět namluvil Daniel Oreskes.