neděle 17. srpna 2014

Zelená - 65%

Zelená je tráva, zelený je absint, zelené jsou čtyřlístky a zelná se kráva, telátko i bejk. Prostě a jednoduše zelená je dobrá.
Lidské oko je nejcitlivější právě na zelenou barvu, což je výsledek evoluce, neboť na Zemi je, díky chlorofylu v rostlinách, právě zelená barva nejvíce rozšířená. Zrakový systém člověka a některých vyšších savců (zejména těch živících se rostlinnou stravou) má oproti jiným živočichům třetí typ zrakových čípků, citlivých právě na zelenou barvu. Nevím, jestli těmito znalostmi oplýval i Martin D. Antonín, když psal svou druhou knihu, kterou pojmenoval prostě a jednoduše Zelená.



První kniha pražského rodáka se jmenovala Křivé ostří a hlavní hrdinové byli trpaslíci. Stejně jako v případě Zelené se i tehdy jednalo o svéráznou humoristickou fantasy, kde vtip byl podpořen zajímavým a silným příběhem. Darion (což je ono D.) se psaním baví už od útlého dětství. Na kontě má spoustu povídek, ale první kniha mu vyšla až v roce 2004 (vydavatelství Straky na Vrbě). Mezi jeho další spisovatelské přivýdělky spadá i překládání komiksů. Ať už jde o zombie sérii Živí Mrtví, většinu Supermanovských knih, Daredevila, či sérii DMZ odehrávající se během fiktivní občanské války na Manhattanu.



Příběh Zelené začíná na bitevním poli. Na jedné straně hřiště se seskupilo smíšené domácí družstvo elfů a orků (lidi už to mají víceméně za sebou, trpaslíci utekli... ehm... takticky ustoupili do svých podzemních nor), kteří jsou poslední nadějí na udržení jakés takés neposkvrněnosti světa. Na straně druhé se chystají k útoku temní, krvelační a veskrze černí maghorni. Tenhle mač rozhodne o osudu světa. Ozvala se soudcovská píšťalka a elfi systematicky a cílevědomě postupují kupředu jako dobře promazaný stroj. Napůl ožralí a šílení orci se prostě jen valí kupředu jako živelná pohroma, protože "Ork zabíjet dřív, než nějaká blbá elfoun!". Jak ale všichni dobře víme, oříškožrouti jsou obyčejné bukvice (ve skřetím žargonu označované jako "teplé jídlo"), které nemají kouska cti. A proto ve chvíli, kdz už je bitva skoro vyhraná, maghorni ustupují do své temné dimenze, se rozhodnou zabít dvě mouchy jednou ranou a zaútočí i na své dočasné spojence. Jenže zelená silná.

„Vihlašovat důležití vihláška pro fšechna inžinír fšechna kmen!
Velkí náčelník Ograhorg hledat nejvíc dobrá inžinír!
Z nejvíc dobrá inžinír on udělat šév inžinír.
Šév inžinír určovat, co dělat fšichni inžinír!
Nejvíc dobrá to inžinír, která udělat nejvíc dobrí věc pro naše kmen.
Aď zvítězit to nejvíc dobrá inžinír!
Nebo to poslední živá."

Velká Náčelník Ograhorg

Tahle vyhláška má za následek, že Hribnik, jeden z gobliních inžinírů, odnese z bitevního pole zbroceného červenou, zelenou a černou krví pár kousků potřebných na dokončení svého bojového stroje zvaného Střelka (což je podle orků ženský ekvivalent od slova střelec). Mezi těmi kousky je i mrtvá elfí válečnice Aiyanail, bývalá manželka elfího vládce a zároveň nejlepší bojovnice elfí rasy. A Hribnik potřebuje jen to nejlepší, aby porazil svého protivníka gutnika a jeho výtvor, gargantuovského Kolosorka. A tak, za pomoci mistra rány Bangorga a šíleného šamana Muha, vzniká Střelka – napůl elf, napůl stroj, napůl maghorn a napůl ork (autor se v úvodu ohrazuje proti přejmenování knihy na "Gobocop" protože si chce zachovat zdání nezávislosti). Jenže kolosork není zas až takové ořezávátko (navíc Střelku omezují jisté direktivy) a tak si přízeň velkého náčelníka Ograhorga vybojuje ten, kdo první zabije velká elfoun. Začíná závod s časem.

Humoristická fantasy z českých luhů a hájů je vzácné koření. Ale nejen proto je Zelená dobrá. Zelená je dobrá, protože má kvalitní vtipy, je poutavě napsaná a má zajímavý příběh. Pokaždé, kdzž jsou na scéně orci je o zábavu postaráno. O to větší škoda, že ještě před půlkou knihy se děj přesune z orčího ležení ven, do přírody plné nudných a vyděšených elfů. Přidat víc orků, kniha by byla perfektní. Poslední bod, důležitá třešnička na dortu, která utváří výslednou podobu knihy, je ilustrace. Ty má na starosti Michaela "Nyemi" Hertlíková a jsou stejné, jako příběh, precizní, ale zároveň i zdravě trhlé.

Název: Zelená
autor: Martin D. Antonín
rok vydání: 2008
nakladatelství: Straky na vrbě
hodnocení: 65%

P.S.: 4. 10. 2013 vyšla v nakladatelství Straky na vrbě i nezkrácená audioverze knihy, kterou namluvil Jiří Pobuda.


P.P.S.: Martin D. Antonín se k nám vrátí s osmým dílem série Kladivo na čaroděje nazvaným Peklená Šleha.

Žádné komentáře:

Okomentovat